|
|
|
břuch, -a/-u m. břucho, -a n. 1. břicho, spodní část trupu mezi hrudníkem a pánví charakteristická vypouklým klenutím 2. útroby, orgány v břišní krajině, vnitřnosti, zvl. žaludek, střeva 3. lůno, život 4. u břušě jmieti (o ženě) být těhotný 5. vypouklá část lodi, lodní kýl 6. alch. čeho (nádoby) tělo, nejobjemnější část 7. alch. čeho (látky) nitro, niterná vlastnost Dolož. též jako vl. jm. osob. Břucho. V některých tvarech nelze jednoznačně určit rod heslového slova. Sr. pupčen, teřich, třěvo, útroba, žaludek, život Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
břuch, -a, -u, masc., a břucho, -a, neutr., břicho, Bauch; pol. brzuch, brzucho, rus. brjucho. — brzuch venter ŽWittb. 43, 25, brziucho ŽKlem. tamt.; brzyuch ŽWittb. 16, 14, brzich t. Hab. 16; brzuch venter BohFl. 410; brzicho mé venter Ol. Job. 32, 20, brzicho Hrad. 83a, Prešp. 1210, brzycho venter Nom. 67b, Boh. min. 21b; plod brzucha tvého fructus ventris ŽWittb. 126, 3, brziucha ŽKlem. tamt.; z brzycha de ventre ŽWittb. 21, 10, z brziucha ŽKlem. tamt., z břichu HusE. 3, 83; v-brsiuſſie ApD. a, u břichu ŠtítV. 177; připravuješ brzych Štít. ř. 199a. — To brzucho, kteréž jest dvé dětí nosilo KřižB. 93a; blažená brzijcha, ješto jsú taková (mládence) nosila Štít. ř. 33a; vše, ješto brzych otvierá quod aperit vulvam Mus. Ex. 13, 12. — Když brzich jeho (nemocného) vyprážďněn jest Sal. 343; když oblehčoval svój brzych na chyšcě sedě Pulk. 43b. — brzich ruky ApatFr. 135a, Berg in der Handfläche Jg. — Příjm.: Brzicho TomZ. 1418 n 47. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
břuch m. břucho n. břicho Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
břuch (břich) m., břucho (břicho) n. = břicho Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|