|
|
|
bývati, -aju, -á ipf. k býti I. plnovýznamové sloveso A. sloveso prosté existence 1. bývat, existovávat, obvykle n. ve vzdálenější minulosti se vyskytovat 2. kde ap. bývat, obvykle se zdržovat, přebývat; „bydlem“ ap. bydlívat, mívat sídlo 3. v čem (stavu ap.) ap. bývat, obvykle se ocitat 4. na čem (události) tvořívat součást něčeho, bývat obsažen, obvykle spočívat v něčem B. sloveso časového zařazení události n. děje neos. jak (o časovém určení) bývat něco, obvykle trvat C. sloveso nezacíleného děje 1. (o ději ap.) jak bývat, stávat se, obvykle probíhat, dít se, s větou obsah. obvykle docházet k něčemu, přiházívat se 2. (o události, stavu) ot koho kdy bývat, obvykle se stávat; ot koho obvykle se uskutečňovat působením někoho 3. z koho, z čeho stávat se; (o věci) obvykle vznikat 4. komu příslušet obvykle někomu; „bývá mi“ ap. mám 5. (o vlastnosti) do koho bývat něčí vlastností 6. neos. jak kde bývat v nějakém stavu 7. kde, na kom, mezi kým (hromadným) bývat (přítomen), obvykle se vyskytovat, nalézat se někde, též přen. 8. při čem bývat příznačný pro něco 9. v čem, na čem (ději ap.) bývat účastníkem, účastnit se obvykle něčeho, podílet se obvykle na čem, vykonávat obvykle něco 10. s kým, při kom, mezi kým, ojed. čím bývat ve společnosti někoho, něčeho; (o jevu n. vlastnosti) bývat doprovázen něčím 11. s kým, se subj. v pl. s sobú „v skutku“ souložit, zvl. opakovaně 12. proti komu zaujímat obvykle odmítavý postoj vůči někomu, obvykle se protivit někomu, stavívat se na odpor 13. (o poznatku) komu z čeho dostávat se obvykle někomu na základě něčeho 14. z čeho, ot čeho mít obvykle původ, pocházívat, povstávat, vznikávat 15. k čemu (výsledku n. cíli děje) komu ap. sloužívat někomu k něčemu II. sloveso ve funkci spony 1. co, kdo, kým (ve funkci spony) bývat něco, někdo, mít obvykle příslušnost k nějaké třídě objektů 2. bývati smiech (o stavu) komu bývat pro smích 3. jaký, jak, čím ap. (ve funkci spony) bývat nějaký, mívat nějakou vlastnost bývati bez věncě expr. bývat střízlivý, (expr.) nebývat pod parou, nemívat pod čepicí 4. k čemu (konání) mezi kým (hromadným) bývat určen někomu k něčemu Též ve funkci pomocného slovesa u složených slovesných tvarů (pro předešlé zaslúženie bývají dáváni [dary] TrojK 84a) Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
bývati, -aju, -áš, impftiv., (öfter) geschehen, sein; iterativum k býti, v. t. — Řěka z malých potóčkóv bywa Hrad. 113b, se stává. (Zrno horčičné) bywa dřěvo fit arbor Koř. Mat. 13, 22. Z chlapóv šlechtici biuaiu DalH. 41, stávají se. Šlechetný ščep bywa z pláni, když sě starý peň oplaní, tak z chuzších bywagy páni AlxV. 244 sl. Již by čas protivu zoři, když bywa křik ptačí sboři t. 674. Sařě byla (ženská nemoc) přěstala bywati fieri Ol. Gen. 18, 11, Sařě přěstala bywati ženská nemoc Mus. tamt. Tak bywaſſe wezdy fiebat t. Num. 9, 16. — Skrze kříž zlořečenci bywachu odsúzeni Kruml. 64b. — To nám lidé vyznávají, (ji)že v tý straně ( t. v Asii) bywagy AlxV. 613. Nigdě nečtem, by tak velé Bywalo v světě veselé AlxB. 5, 42. by̆wayucze spolu svD. b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bývati, -aju, -áš ned. bývat, stávat se; přebývat, bydlit. bývajúce spolu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bývati nedok. = stávati se Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|