býlé, -é n.
k býl
1. rostliny (rostlinstvo), zvl. byliny
2. planě rostoucí rostliny, zvl. býlí, plevel
3. med. nadzemní části bylin, zvl. lodyhy, stonky
Sr. býlenie, bylinie
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
býlé, -é, neutr., býlí, Pflanze, Strauch; stsl. bylije planta, z bylьje. — bile herba ŽKlem. 89, 6, nad bile super herbam t. Deut. 2. V tělesnéj mysli jako v zemnéj rolí škodné bylé samo od sebe roste Štít. ř. 189a. Zakúřichu hořkým bylym herbis amarissimis Otc. 287b. Neb jest povadlo byelee (sic) herba Pror. Isa. 15, 6, bodlivé byele veprem t. 9, 18. bielee (škrabáno), m. býlé herbam ŽKlem. 146, 8; bilee zemské Comest. 12b; na bijlij zeleném herbis in virentibus MamA. 24b. — byle legumen Přešp. 754, Rozk. 1436, BohFl. 304, Anon. 4b, SlovWiesb. 2a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
býl m. býlé, -é n. bylina, rostlina; rostliny, býlí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
býlé n. rostlina, rostliny
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.