bytnost, -i f.
k bytný
1. jsoucnost, existence
2. bytí, podstata
3. bytost („osoba“ 1)
4. nadbytek, hojnost
Sr. bytost. – U jednotlivých dokladů nelze vždy přesně odlišit významy 1 a 2. – K 4: Nelze vyloučit, že význam (z bytnosti srdečnéj EvOl Mt 12,34 za lat. ex abundantia) vznikl (písařskou chybou) z bitnoſti (m. z obižnosti)
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 5. 2024).
bytnost, -i, fem., bytí, podstata, Sein, Wesen, Wesenheit. Sum est verbum substantivum, byti w bytnoſti Lact. 233b; bytnoſt essentia vel proprietas essendi t. 61d; w bytnoſti, v přirození, v podstatě obývající essentialis tamt.; w bitnoſti in essentia SequE. 24a; jedna bitnoſt simplex essentia HymnB. 16a; rodičóm kto odplatí, jenž sú dali bytnost těla HusE. 1, 142; když (Maria) na tu přěsladkú bytnoſt, syna svého, vzpomanula Kruml. 77b; w bytnoſt člověčí t. 458a. — Přítomnost, přebývání, Gegenwart, Aufenthalt. On sě nebál hřěšiti při jeho (andělově) bytnoſty Kruml. 91b; bytnoſt angelſka mohla dietky obvlažiti t. 63a, přítomnost; tento (škůdce zemský) kdežkoliv bytnoſt ſwau jměl, že se všudy zle choval KolE. 69a (1590). — Hojnost, nadbytek, Überfluss. Nebo z bitnoſti ſrdeczzney ústa mluví ex abundantia cordis EvOl. Mat. 12, 34.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bytnost, -i f. bytí, podstata; přítomnost; přebývání; hojnost, nadbytek
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bytnost f. = bytí, život, podstata; — hojnost, nadbytek
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.