brzo, brzy, adv.,
rychle, v brzké budoucnosti, náhle, schnell, bald. (Zlostiví) brzo spadnú cito
ŽKlem. 36, 2; birzo zsechnú velociter arescent
ŽWittb. tamt., brrzo
ŽKap. tamt.; velmi brzo valde velociter
ŽWittb. 6, 11. (Nevděčný dary boží) zapudí brzo ot sebe
Alb. 24b. (Koňové) brzo běžiechu
Otc. 426b, rychle. Tu mysl mají mnozí lidé, že tak brzo zle posúdie
AlxV. 36, tak rychle, tak náhle. brzo cito
ŽKlem. 105, 13, subito
t. 72, 9; brrzo
Hrad. 1lb,
130b a j.; birizo (2slab.)
CisMnich. 97a, byrzo
Jid. 49, Mast. 194. — Když kto nebrzo postúpí po ní (po pravdě)
Štít. ř. 15b; — yakz brzo (člověk) boží milost ztratí, tak inhed v hřiech upadne
Alb. 12b; Jakz brze vejdeš do domu, ihned pomodl se ubi introieris
Kladr. Tob. 11, 7, m. jakž brzo;
srov. jako. —
Velmi, sehr, srov. pol. bardzo: hluk vody brzo tekúcé aquae decurrentis nimium
Hlah. Sap. 17, 17; ty brz přistup magis accede
Lit. Deut. 5, 27. — Novotvar brzy v
příjm.: Brzy-bohatý
KolCC. 8b(1545) vedle Brzo-bohatý
t. 8a (1544). —
Kompt. brže, brž rychleji, spíše, citius, potius: (Alexander) spade v nepřátely brzye, než kdy kámen vrhú z praka
AlxV. 1523; buď ten byrſe zmyrtcy uživ, jenž jest jie s právem zaslúživ
AlxBM. 8, 42; to mohlo by sě byrs státi
AlxB. 6, 29; (odplata za služby) zle sě brz než dobřě zračí
AlxV. 275; bych já byla milosti plna, a já sem brz žalosti plna
ML. 93b; ty brz sám u vieře blúdíš
Kat. v. 3123; či-li brzye držěti bude sílu an potius
Pror. Isa. 27, 5; i řku brz, ež s’ (ty, bože) milost sama
Štít. ř. 147a; již sem brzz uposlúchal immo
Ol. 1. Reg. 15, 20; jižto sme nesnadné dielo podstúpili, ne brz práci plnú bděnie a potu sobě přijali sme immo vero
Mus. 2. Mach. 2, 27; (zaslepení rodiče) božských věcí na dětech neznají, ani
brž toho znají, k čemu děti mají
ChelčP. 83b. — Skleslé v
tedy: rci, co brz známe
Rokyc. 282a; —
nebo: brz seu
Prešp. 1042. —
Srov. a-brž(e),
ale-brž(e),
ano-brž(e).