bodec, -dcě m.
k bósti
1. hrot („osten“ 1); (u rostliny) trn
2. bodec k pobízení („osten“ 2)
3. bod, věcně i formálně vymezený úsek textu
K 2: sr. bodek
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 18. 5. 2024).
bodec, -dcě, masc., některý kus nářadí při voze nebo-li ústroji koňském: oj tenio, radius šťpice, *circa bodecz, šle (na koni) quoque gophus Prešp. 2050, *cirta Rozk. 3185, *cista (omylem) MamA. 18b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².