blaho, -a n.
sr. stsl. blagъ
relig. blahoslavenství, jeden z osmi Ježíšových výroků z 5. kapitoly Matoušova evangelia
Ojed. doklad z OtcA za latinské beatitudo: spasitel najprv ny blahu o pokoře učí a tak řka: Blažení sú chudí duchem. Sr. blahoslav́enstvie 3
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).