|
|
|
aby partik. a konj. k a a býti II. spojka podřadicí 1. obsahová oznamovací že, že by, že prý, aby; vyjadřuje děj, k jehož reálnosti má mluvčí nějakou výhradu (děj nejistý, pochybný, nemožný, nepravdivý, popřený ap.) 2. obsahová žádací aby, ať 3. účelová též po řídící větě s odkazovacími výrazy „proto“, „k tomu“ ap. aby (sr. StčS s. v. „proto adv.“ 2) 4. účinková zvl. po větě kladné, též po řídící větě s odkazovacím výrazem měrovým „tak“ ap. aby; vyjadřuje nereálný účinek žádoucí n. nežádoucí 5. podmínkově přípustková; též „a by“ i kdyby, byť Podoba spojovacího výrazu se mění podle osoby slovesa ve větě (tvar kondicionálu z pův. spojení aoristu pomocného slovesa býti a příčestí minulého činného na -l významového slovesa): 1. sg. abych, 2. a 3. sg. aby (tvar „abys“ je pozdní, ve staré češtině není!), 1. pl. abychom, abychme, 2. pl. abyste, abyšte, 3. pl. aby, ojed. abychu (tj. s pův. koncovkou aoristu), 1. du. abychově, abychvě, 2.–3. du. abysta, abyšta, též by. K původu, významu a vývoji spojovacího výrazu sr. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, Praha 1960, zvl. s. 150n., 173n., 281n., 300n., 326. Sr. by Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
aby spoj. aby, že by (též abys, že bys): ne proto, aby jemu bylo potřebie Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
aby conj. = abys; že by(s) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|