Maruška proprium
Dolož. též jako adj. poses. Maruščin
Autor: Barbora Chybová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
Maruška, -y, fem., jm. osobní, demin. z Marušě. — Domina Maruſchka Lún. ks. 1404, Maruſka Hincziconis t. 1355; Maruſſka KolB. 40b (1496); Maruſſcze kramářce t. 209a (1501). — Adj. possess. -ščin Maruščin: (domem) Maruſſczinym KolB. 141b (1499).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².