Maria proprium
Marie proprium
Marijě proprium
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 1. 5. 2024).
Maria, -ie, fem., jm. osobní; z lat. — Svatá maria ŽKlem. 136b; marya nalezla Modl. 65b; jménem maria z magdala Hrad. 28a (verš 8slab., maria 3 slab.); uč sě ot marie také t. 48b (verš 8slab., marie 3slab.); ukázal sě třem paniem mariam Krist. 105a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
Maria, -ie (dvojslab.), Marijě, -ě f. Marie
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.