Mařík proprium
Dolož. též adj. poses. Maříkóv a f. Maříková
Autor: Andrea Svobodová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
Mařík, -a, masc., jm. osobní; prý z Mauritius Listy filol. 1900, 491, ne-li spíše masc. k fem. Maří. — Marziko balneator Reg. III, 1314, erga Marziconem Marian TomZ. 1382 n 122; Marzyk Lún. ks. 1386, Přech et Marſig t. 1356, Marzik UrbE. 68. — Vzato za appellativum mařík, s významem podle znění, k mařiti přikloněným: S lenivým poctivosti nedojdeš, neb ť ho vždycky saused Mařijk s Lenochem… pohádají RešSir. 160b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².