2. letný, adj., důvěrný, přátelský, milý, milostný, krásný, vertraulich, freundschaftlich, lieb, schön. Srov. letenstvie, -stvo, letnost a stsl. lêtь licentia ve rčeních: létь jestъ licet, lêtiją bêaše licebat atp. — (Pústenník) za života přeslavného Jeronyma jemu v obyčeji leten velmi byl jest eidem familiarissimus valde fuit JeronMus. 71a. Přijidechu k ňemu jeho mlazší, jakožto letní, domácí, bližní, přátelé, bratřie Mat. v Čelakovsk. Dodavcích k Slov. Jungm. Mojžieš onen tvój velmi letný, onen divný vypravitel tvých děl Mat. tamt. Letné a věrné duše, ješto sě boha bojie Mat. tamt. Neletno mi sbydlovánie s tělem Modl. tamt. Byvši sama s ním (Medea s Jasonem) v takovém obyčeji v takové letné přiezni miesta došedši i cti k ňemu jest zbyla a tu ztratila TkadlM. 71. Ta (lúka, ve vidění Kateřinině) bieše letnu travú světlá, tak rozmladlá i rozkvetlá nejednú bohatú krású, jak sě jiej zdáše v tom času, by… kraššie paseky i lúky nevídala, jakž je živa Kat. v. 713, letná tráva, krásná. — Sem patří snad také jm. místní Letný, -ná Letná, -né Letné: in campo Letne nominato Kosm. pokr. 1261; na tom poli, jež letny slove in campo Lethne PulkR. 154a, PulkL. 344. — Adv. letně: s nimažto v klášteře velmi mile a lethnie přebýváše carus et familiaris Otc. 311a; (s Mojžíšem) tvořec letnye mluvieše DesK. 7, ML. 57a; to ť jest ta nehrdala dobrým člověkem poznajíc jeho, a poznajíc jeho ješťe nebyla chvati (= nechvátala)… tak hned s ním letnie mluviti TkadlM. 70; když já (žák, buda knězem nebo prelátem) budu v kostele a ty (podkoní) stojíš jako tele v svém zedraném rúše letně Podk. v. 413 (Výb. I, 954), letně, krásně (iron.).