Lúně proprium
pozd. Lúny proprium
V cizojazyčných dokumentech zapsáno též jako Luna/Lúna
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 26. 4. 2024).
Lúny, Lún, plur. masc., jm. místní, Louny. — (Král) Lúny otje Žirotickým DalJ. 92 ze Z a Ff.; lunye DalC. tamt.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².