Velmi užitečná kníška mládencóm, kteří v latinským, českým i německým jazyku prospívati chtí s poctivostí. Plzeň 1532.

Viz též Knihopis č. K02224, http://aleph.nkp.cz/F/?func=find-c&local_base=KPS&ccl_term=K02224.

Elektronickou verzi slovníčku připravily v roce 2012 podle exempláře sign. 26 G 8 (přív., neúpl.) z Knihovny Národního muzea v Praze PhDr. Alena Mrázková, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT a Hana Gabrielová, studentka FF UK Praha. Ediční poznámku k textu sepsala H. Gabrielová. Konzultací přispěla též členka oddělení vývoje jazyka ÚJČ Mgr. Kateřina Voleková.

Vznik elektronické verze byl podpořen projektem Ministerstva kultury ČR č. DF12P01OVV028 Informační technologie ve službách jazykového kulturního bohatství.

Za přípravu internetové verze slovníku děkujeme Pavlu Květoňovi.

Ediční poznámka

Hana Gabrielová

Slovník vytištěný roku 15321 v plzeňské tiskárně Jana Pekka (též Peck, původně Ulbeck) a známý rovněž pod názvem Elementa latinae, boemicae ac germanicae linguae2 je patrně již třetím vydáním tohoto latinsko-česko-německého vokabuláře. Původní titul se nedochoval, pravděpodobně se však shodoval s tím, jejž neslo předchozí plzeňské vydání z roku 1526 (Velmi užitečná kníška mládencóm, kteří v latinským, českým i německým jazyku prospívati chtí s poctivostí, novotně se vší pilností opravená a tištěná). První vydání vzniklo nejspíše za spolupráce tiskařů Pekka a Mantuána ještě v Norimberku,3 případně mohlo být zkušebním tiskem Pekkovy plzeňské praxe pocházejícím až z roku 1525.4 Slovníček vychází z vídeňského tisku Dictionarius trium linguarum, latinae, teutonice, boemice z roku 1513,5 jednou z inspirací jsou zřejmě i starší latinsko-německá Vocabula pro iuvenibus,6 navazující na Brackův Vocabularius rerum.7

Vokabulář se zachoval ve dvou neúplných exemplářích (pražském a řezenském). Edice byla pořízena podle konvolutu uloženého v Knihovně Národního muzea (sign. 26 G 8), obsahujícího kromě slovníčku též zlomek soudobé německé gramatiky a Naučenie krátké obojí řeči, německé a české, učiti se čísti i mluviti, Čechom německy a Němcom česky.8 Na 22 foliích osmerkového formátu (A4–A5 a B1–D4; folia A1–A3 a A6–A8 chybí) je uvedena základní slovní zásoba (respektive ekvivalenty latinské, české a německé – v tomto pořadí), uspořádaná do 38 věcných okruhů.9 Slovníček je ukončen krátkým českým ponaučením žákovi.

Základní text je vysázen švabachem ve třech sloupcích, jako titulkové písmo nadpisů větších oddílů byla použita textura. Velikost písma se různí v závislosti na textovém rozvržení dané strany. První hesla jednotlivých okruhů začínají iniciálou zalomenou do dvou řádků. Stránkové kustody jsou tištěny jen místy. Na f. D4v je otištěna rytina starce s nápisem „PRIAMVS REX“ a městem v pozadí. Tiskař poměrně výrazně přizpůsoboval konečnou podobu textu konkrétním prostorovým potřebám, tudíž se často uchyloval k použití běžných i méně standardních tiskařských zkratek. Chybovost tisku nepřesahuje pro tuto dobu běžnou míru. V tisku se objevují nepříliš četné rukopisné marginálie, vztahující se zpravidla k pravopisné podobě slov.

Edice slovníku vznikla přesnou transliterací původního textu. Diakritická znaménka, která mají v originále poněkud rozkolísanou podobu, jsou z technických důvodů sjednocována a přepisována podle dnešního úzu, tedy čárkou (´) pro zachycení kvantity (v tisku se znaménko někdy blíží spíše tečce) a háčkem (ˇ) pro označení měkkosti (v tisku místy značené macronem) v českých ekvivalentech a přehláskou (¨) pro německý Umlaut (v tisku zaznamenávaný často spíše kroužkem či nadepsanou literou e). Nesystémově sázené tečky za některými řádky a za názvy oddílů byly při přepisu vypuštěny. Běžné tiskařské zkratky rozepisujeme bez upozornění, méně standardní a nejednoznačné zkratky rozepisujeme, avšak původní podobu a případný komentář uvádíme v poznámkovém aparátu. V nejasných případech bylo přihlíženo k dokladům v jiných dobových slovnících, především ve vídeňském Dictionarius trium linguarum z r. 1513. Zachováváme takové hranice slov, které očekáváme vzhledem ke stáří a charakteru tisku, bez komentáře upravujeme spojení slov vzniklá např. z důvodu nedostatku místa. Pravděpodobné tiskařské chyby (záměna liter, vynechání písmene, přesmyčky) opravujeme a zaznamenáváme v poznámkovém aparátu. Rukopisné marginálie nejsou v edici reflektovány.

Sekundární literatura:

Bohatcová, Mirjam: Unbekannte, in Regensburg entdecke Pilsner Drucke aus dem 16. Jahrhundert, Germanoslavica 1 (6), 1994, s. 11–22.

Bohatcová, Mirjam: Norimberský a plzeňský tiskař Hans (Jan) Peck, Časopis Národního muzea 145, 1976, s. 207–227.

Bok, Václav: Plzeň a počátek česko-německých konverzačních příruček. In Kultura, historie a současnost Plzně. Referáty přednesené na konferenci k 700. výročí založení Plzně v sekci literární a jazykové, Viktor Viktora (ed.), Plzeň 1996, s. 9–21.

Kettler, Wilfried: Vocabula pro juvenibus. In Untersuchung zur frühneudeutschen Lexikographie in der Schweiz und im Elsass Strukturen, Typen, Quellen und Wirkungen von Wörterbüchern am Beginn der Neuzeit, Bern 2008, s. 186–197.

Voit, Petr: Encyklopedie knihy : starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století (zejm. hesla Slovník a Pekk, Hans), Praha 2006.

Voit, Petr: Mikuláš Bakalář jinak. In Kniha: zborník o problémoch a dejinách knižnej kultúry, 2012, vol. 29, s. 68–106.

Wižďálková, Bedřiška: Nejstarší známý tištěný vokabulář latinsko-česko-německý. In Miscelanea oddělení rukopisů a vzácných tisků SK ČSR-Universitní knihovny, Praha 1971, sv. I/1, čl. II, s. 1–160 + [38] s. příl.


1  Srov. vročení na f. D4v. Z této datace je zřejmé, že slovníček nemohl vytisknout již sám Pekk, který nejpozději v r. 1531 zemřel. Pravděpodobně vznikl pod vedením Tomáše Bakaláře, který dílnu po Pekkově smrti převzal.

2  Byl tak pojmenován na základě dvou údajně shodných pozdějších olomouckých vydání z let 1551 a 1567. Oba tyto tisky však známe jen ze starších bibliografických údajů, proto se přikláníme k názvu jeho pravděpodobné bezprostřední předlohy. Srov. Bohatcová 1994, s. 15.

3  Bohatcová 1994, s. 17.

4  Bok 1996, s. 13.

5  Dictionarius: trium linguaru[m]. latine. teutonice: Boemice potiora vocabula continens: peregrinantibus apprime vtilis. (Vienne Panno[n]nie edibus Hieronymi Vietoris: [et] Joannis Singrenij. Anno d[omi]ni. M. D. xiij), Knihopis č. 1902, fotokopie dostupná na WWW: http://www.digitale-sammlungen.de/index.html?suchbegriff=dictionarium+trium&c=suchen (citováno 16. 12. 2012); srov. Wižďálková 1971, s. II/17, a Voit 2006, s. 821. Jedná se o jedno vydání hojně přetiskovaného trojjazyčného slovníčku Mikuláše Bakaláře z let 1509–1510, srov. Voit 2012, s. 92n.

6  Kettler 2008, s. 197; fotokopie dostupná na WWW: http://www.digitale-sammlungen.de/index.html?suchbegriff=vocabula+pro+iuvenibus&c=suchen (citováno 16. 12. 2012).

7  Kettler 2008, s. 196n.

8  Fotokopie dostupná na WWW: http://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/mluvnice/digitalni-kopie-info/Nauc1531 (citováno 16. 12. 2012).

9  Srov. Bohatcová 1994, s. 17.

logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 10 měsíci a 19 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).