čužba, -y f.
k čúhati
čižba, čihařství, ptáčnictví
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
čužba, čižba, -y, fem., z ču-h-, koř. ču-, čúti. — Číhání na ptáky: ciſba aucupatio RVodň. 54a. — Prázdné dívání, čumění: neznámé, čsné (hosti) k sobě viň rád…, nejměj téj hrdosci, by jim dal jich neznámosci w czyzbye stydlivě užici ROtcPetr. 365 t. j. v čižbě, srov. nč. jíti na čižbu = jíti někam (na př. na hody svatební) jako nezvaný host jen pro prázdné dívání, »na čumendu« (Jg.).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čužba, čižba f. čižba, chytání ptáků; okounění, zevlování (
v. též tižba)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.