čtver adj.
čtverý adj.
sr. čtyři
1. (o hromadném n. abstraktním) čtverý, vyskytující se ve čtyřech různých druzích; na čtvero na čtyři díly, na čtyři části
2. v pl. (o něčem složeném z několika částí) čtvery, čítající čtyři části n. kusy
3. „čtvero“, -a n. (koho, čeho v pl.) čtvero, čtyři
4. „čtvero“ ve funkci adv. čtyřnásobně, čtyřikrát
Dolož. též jako vl. jm. osobní Čtvero
Autor: Markéta Pytlíková, Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
čtver, štver, numer., čtverý, viererlei, vierfach; stsl. četver-, z ketṷer-. Těla cztwerem budú darem obdarována Štít. ř. 182a, tělo bude cztwerem darem obdarováno Aug. 61a. Cztwer hod svaté královny Štít. uč. 132b. Blahoslavení budú jmieti cztweru radost Alb. 81a. Jest cztwer stav boha vidúcích t. 35a. (Šalomoun) ſſtweru věc vytýká, jež přěd jeho smyslem skryta AlxV. 5; pro cztweru věc Alb. 104b; ze cztweri věci stvořeni jsme Mat. 49; svatý Jiří krále cztwerzye věci naučil Pass. 226; ke cztwerzye věci Alb. 104a, ke cztwerziey věci AlbB. (na místě stejném); v té cztwerze věci Štít. uč. 121a; we cztwerze věci Štít. ř. 239a. Z toho hoře mohú živí pomoci umrlým cztwerem činem Štít. uč. 156b; cztwerem činem móž býti člověk pyšen t. 133a. — Při subst. pomnožných a látkových: jmám cztwery škorně Hrad. 124a; stála cztwera pkelná vrata otevřena AlxB. 4, 11; jeli jsme na ċtwery i patery hony Pref. 52; ze cztwereho dřívie Mand. 3a. — V platnosti substantiva: vracuji ſtwero quadruplum EvVíd. Luk. 9, 8; (zlý duch, z člověka vypuzen) na cztwero sě rozpade Hrad. 11b; oltář pěti loket na cžtwero per quadrum Ol. Ex. 38, 1, na cztwero Mus. tamt., (oltář) maje na cztwero po jednom lokti per quadrum Mus. Ex. 37, 25; poslyšte o každém z toho cztwera Štít. ř. 132b; k tomu cztweru čím blíže budem t. 182a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čtver, štver čísl. čtverý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.