|
|
|
čilý¹ adj. 1. (o člověku, jeho stavu) čilý, svěží, plný sil; (o zvířeti, zvl. o koni) čilý, čerstvý, plný sil, bujný 2. (o člověku, jeho tělu) čilý, rychlý, hbitý „z čila“ zčerstva Sr. nečilý. K původu slova sr. Machek, Etym. slov.² s. v. čilý, číti; Rejzek, Český etym. slov. s. v. čilý Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
čulý adj. dolož. jen čilý² adj. k čúti 1. (o člověku, jeho smyslech) k čemu citlivý, vnímavý, hledící si něčeho 2. (o člověku, jeho mysli) bystrý 3. (o podobenství) poznaný (?) Sr. nečulný, čujúcí. Blízkost formy s adj. čilý mohla vést k jejich křížení Autor: Hana Kreisingerová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
čilý, adj., čilý, čerstvý, hbitý, ochotný, vivax, alacer, frisch, lebhaft, munter; oppos. mdlý. — chzili (zvěř) AlxH. 9, 31. By byl j’ho (Alexandra, v Babyloně rozkošem oddaného) kto tdy nadtrútiv, byl by velím viece mdlejí, jímžto sě mněl za chzilegij t. j. (j)sa čilejí AlxB. 7, 29. Na oři czylem AlxV. 1575, ščenci budú czyly t. 1421. Jáz sem člověk ješče czyly Hrad. 108a; byl sem ke všiej zlosti (zlému skutku) czyly t. 109b. Kochajíc jej (Maria svého synáčka) myslí czylu Kat. v. 727; rádce věrný, v smysle czili tamt. v. 602. Kdyby (srdce) tak czilo bylo, že by ŠtítBud. 102. K bohu i k lidem jesti ť czyly OpMus. 154b; ze sta jeden muož sám od sebe býti přiveden, jenžto by byl ke cti czely ( m. čilý, rým: milý) tamt. 154a. Budeš czyl, zdráv, vesel ROtcP. 90. (Lid) byl zdráv a czyl Comest. 114b. — Z ſrdeczka czileho Kat. v. 694, srdcem čilým; vstavši (Kateřina) jide k svéj mateři a ſedſy podlé niej zczila i vece tamt. v. 307 t. j. z čila, čile. — Adv. čile, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
čilý (kompar. jm. čilejí, -jši, -jše) adj. čilý, hbitý, rychlý; náchylný, ochotný: byl ke všiej zlosti čilý; zčila čile Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|