zvláščí, zvlášční, vláščí, vláští, vlášční adj. zvláštní, obzvláštní; ojedinělý, jedinečný; vlastní; zpodst. m. zvláščí důvěrný přítel
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
zvláščí, zvlášční adj. = zvláštní, obzvláštní, vlastní; — m. z adj. — důvěrný přítel
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.