zatykač, -ě m.
k zatýkati
jur. příkaz k něčímu zatčení n. k obstavení, zabavení ap. něčího majetku; výzva k dostavení se k soudu se sankcí zatčení při neuposlechnutí
Sr. StčS póhon, zatkyni
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 15. 6. 2025).
