vzpustiti, -šču, -stíš dok. ponechat, svěřit; na ně ruce své vzpustili
vztáhli, vložili; byla oči své naň vzpustila
spočinula na něm očima; —
vzpustiti sě,
spustiti sě (na koho, nač)
spolehnout se (
v. též zpustiti)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vzpustiti sě dok. (na koho) = spolehnouti, ubezpečiti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.