vietr (jednoslab.), větra, -u m. vítr; vzduch; vietr bíti marně bojovat, marně se stavět proti něčemu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vietr m. = vzduch; vietr bíti = marně bojovati, nadarmo do větru práskati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.