veš, vši f.
sr. stsl. vъšь
drobný živočich způsobující svrbění kůže, zvl. veš
rostlina na pohled jakoby pokrytá vešmi nebo/a užívaná jako prostředek proti vším (všivec, bolehlav, rozpuk aj.; sr. ESSČ s. v. „veška“, „všivec“)
Autor: Hana Sobalíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 28. 4. 2024).
veš, všě, vše (často s příp. -cek, -tek, -cen, -ken, -cken, -tken, -chen, -keren, -kern, -ckeren, -cheren vešcek, veštek, vešcen, veškom, vešcken, veštken, vešchen, veškeren, veškern, vešckeren, vešcheren) zájm. všechen, veškerý: naposledy jej všie věci ochudie úplně, zcela; celý: smuť sě všěcka země
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
veš (vešcek, vešchen, vešcheren atd.) num. = všechen; v záporné větě = žádný; — v. i všie věci
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.