uručiti, -ču, -čí pf.
k ručiti
zavázat se k něčemu podáním ruky
komu co, aby… (též jur.) zaručit, závazně slíbit, prohlásit, jako jisté stanovit
jur. komu co, aby… zaručit, zajistit, zabezpečit (uskutečnění něčeho ap.)
jur. komu co, aby… ke komu (úřadu ap.), čím zaručit (se), zabezpečit formálním úkonem, poskytnout záruku (formou úředního zápisu, složením finanční zástavy ap.), co komu kým poskytnout „rukojmě“, tj. osobu ručící svým zadržením, majetkem ap. za splnění závazku, čeho, koho pod čím (pěnězní sumou), že… ap. poskytnout záruku splnění daného závazku pod hrozbou ztráty složené n. přislíbené peněžní částky
jur. koho, co, na koho, aby… ap. zaručit se za někoho, něco, zavázat se k převzetí něčích závazku v případě potřeby
zř. jur. koho, co požadovat (popř. přijmout) záruku za někoho, něco
Dolož. též urúčiti . Sr. uručiti sě
Autor: Miloslava Vajdlová