umrlý adj.
mrtvý, zemřelý
neživý, vyhaslý, bez života
(o řeči ap.) umrtvující, způsobující zánik ap.
(o barvě) mrtvolný
zaniklý, neplatný
jur. umrlý póhon půhon člověka, který zemřel v době mezi pohnáním a zahájením soudu
zpodst. mrtvý člověk, nebožtík
zpodst. mrtvola
Sr. umřělý, zmrlý
Autor: Kateřina Voleková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 17. 6. 2025).
umrlý adj. = z umrlce, zemřelý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.