uměti, -ěju, -ieš ned. umět, dovést; (k čemu) být schopný k čemu (např. k vojně, k boji, k dílu); znát, vědět; znamenat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
uměti nedok. = znamenati, znáti, věděti; — neuměti = býti neumělý, neschopný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.