um m. rozum, schopnost vnímání, mysl: o svéms umě toho neučinil neučinil jsi to ze svého rozumu; vůle; pl. umy umění, vědění, věda
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
um m. = rozum, mysl; — vůle
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.