tvój pron., f. tvojě, tvá, n. tvoje, tvé
(o částech těla, smyslech a předmětu vlastnictví ap.) tvůj, patřící tobě
(o člověku) tvůj, jsoucí s tebou v příbuzenském n. společenském vztahu
(o osobě společensky nadřazené n. o Bohu) tvůj, jsoucí nad tebou, jsoucí tobě nadřízený
(o mluvčím k vyjádření úcty, pokory ap.) tvůj, jsoucí tobě oddaný
(o výsledcích činnosti, díle ap.) tvůj, od tebe pocházející; často v oslovení „Tvá Milost“ ap. ty
(o ději, zvl. se zápornými důsledky) tobě určený, proti tobě namířený
Sr. tvoji
Autor: Štěpán Šimek