sěděti, sěz’u, sědíš ned. sedět; sěděti na súdě předsedat soudu, vést soudní řízení; zdržovat se, přebývat, sídlit, bydlet: sěděti mezi ploty bydlet na vesnici (?); v naději sěděti žít, setrvávat; sěděti v túhách tesknit, stýskat si; na obrtli sěděti být nestálý, vrtkavý; nebudu sěděti vdovú nezůstanu; (komu v čem) snášet co od koho, trpět: sěděti v súžění soužit se, mít soužení
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
