sstrčiti, -ču, -číš dok. sestrčit; strčit dolů, shodit, srazit, svrhnout: chtěl roven býti bohu a sstrčen jest;
odstrčit (
v. též strčiti)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
sstrčiti dok. = sestrčiti, shoditi
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.