spřieci, spřahu, spřěžeš (
3. sg. aor. spřěže, přech. min. spřáh, spřiehši, příč. čin. spřáhl, spřiehli, příč. trp. spřěžen)
dok. spřáhnout, spojit; —
spřieci sě (s kým oč)
spřáhnout se; spojit se, dohodnout se (
v. též spřáhnúti)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
spřieci (1. sg. spřahu, 2. spřěžeš), spřáhnúti dok. = spřáhnouti; — spřieci sě (s kým oč) = spřáhnouti se, spojiti se, dohodnouti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.