smieti, směti, směju, smieš (impf. smějiech, smiech, aor. směch, příč. čin. směl) ned. smět; odvažovat se, troufat si: ačť sem nesměl pověděti, ostýdaje sě tvé milosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
smieti nedok. (sr. smělý) = odvažovati se, troufati si
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.