smiech (vok. smieše) m. smích; posměch: z smiechu na posměch, ze žertu; býti v smiechu být pro posměch; držěti koho na smiechu vysmívat se komu; poddati v smiech koho komu uvrhnout v posměch, vydat na posměch; v smiech obrátiti čso zesměšnit, vzít za žert; jmieti smiech kým mít z koho legraci; učiniti smiech z čeho zesměšnit co; na smiech býti učiněn být vydán na posměch; podobný k smiechu směšný, k smíchu; směšná věc, žert: při jídle a při stole pósobie ti lidé žerty, smíchy, rozpustilosti; radost, potěšení: podiž ke mně, mój veš smieše celá má radosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
