slúti, slovu, slóveš, sloveš (impf. sloviech, příč. čin. slul, slúl) ned. jmenovat se, nazývat se; být proslulý
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
slúti nedok. = nazývati se; proslulým býti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.