slyšěti, -šu, -šíš (příč. čin. slyšal, slyšěli, slyšaly, příč. trp. slyšán, slyšěni, slyšieni, přech. min. slyšav, slyšěvši) ned. slyšet; (koho, v koho) poslouchat, být poddán
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
slyšěti nedok. koho (v koho) = poslouchati (poddánu býti)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.