sě, sebe (instr. sobú) zájm. se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
vzeblščěti (trojslab.) sě, vzeblščěti sě -ěju, -ieš sě dok. zablyštět se, zazářit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
zekrvaviti (čtyřslab.) (sě), zekrvaviti, zekrvaviti sě -v’u, -víš (sě) dok. zkrvavit (se)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
namiesti (1. sg. namatu, 2. naměteš) sě dok. = (namásti se), namátnouti se, namanouti se, nahoditi se, naskytnouti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
objíti (1. sg. obejdu) sě dok. (oč, več) = postarati se, opatřiti si (co), uživiti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
odpřisieci (1. sg. odpřisahu, 2. odpřisěžeš) sě dok. = přísahou se odříci
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
sě pron. = se; — sebe mocný = svéprávný
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
vpieti (1. sg. vepnu) sě dok. = připnouti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
vyléci (1. sg. vylehu) sě dok. = vylíhnouti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
zervati (1. sg. zruju) sě dok. = servati se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.