ruka f. ruka: společnú rukú nerozdielně rukou společnou a nerozdílnou; aby naše ustanovenie rukú drželi dodržovali; jíti pod ruku komu dařit se; věrná ruka důvěrník; moc: z ruky krále Asýria zprostím tě; (Žižka) jel jest brannú rukú ve zbrani, v branné pohotovosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ruka f.; — v silné rucě = se silným vojskem; — mocná ruka = veliká moc
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.