rozlúčěti, -ěju, -ie ipf.
k rozlúčiti
Sr. rozlučovati
Autor: Milada Homolková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.26, citován stav ze dne 19. 6. 2025).
rozlúčěti (sě), rozlúčěti, rozlúčěti sě nedok. = rozlučovati (se)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.