rozchoditi, -z’u, -díš ned. pronikat, prostupovat: také mě hněv rozchodí; neboť mě rozchodí smysl jde mi na mysl
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
rozchoditi nedok. = pronikati; — neboť mě rozchodí smysl = jde mi na mysl
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.