jelení, adj. z jelen, Hirsch-, — Kolúchovi gelenyemu hinnulo cervorum Ol. Cant. 2, 9, Lit. tamt.; kolúchovi geleṅíemu HusŠal. 46a. Nohy mé jako gielenye tamquam cervorum ŽWittb. 17, 34. Chvátiv sě (sledník) stopy gelenye tiehne se p(o niej) neleně AlxH.9, 27; stopy sě gelenye chopě AlxV. 2316. — ielenye gora Reg. 1, 1241, Jelenie gora, jm. hory. — Jelení jazyk, kořen, roh atd., jm. rostlin, v. jazyk atd. — Jm. místní Jelenie, neutr.: pan Jan z Gelenijeho KolB. 22b (1511).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
roh m. roh; dosáhl jemu živého rohu ťal jej do živého; na roh do čela
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
roh m.; — dosáhl jemu živého rohu = sáhl mu do živého; — dáti komu v roh = zahnati ho za roh, do kouta, stranou; — prdnúti v roh = zalézti do kouta
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.