robiti, -b’u, -bíš ned. pracovat; sloužit, otročit: robiti světu; porobovat: vládyčstvo robiti porobovat vladyky; využívat k robotě, k práci: kto dobytče přielišně robí
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
robiti nedok. = v porobu, v poddanství přiváděti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.