rada, -y, rádcě, rádsě, -ě m. rádce
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
rada, radda f. rada, poučení: radu vzieti uradit se, poradit se, učinit rozhodnutí; v radu bráti co řídit se něčím; dáti sobě rady umět si poradit; takú radú s takovým úmyslem; nebude-li mezi vámi má rada nebudete-li se řídit mou radou; porada: s radú po poradě; chytrost, moudrost; sbor rádců, radních
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
rada f. = moudrost; radu vzieti = uraditi se; — v radu bráti něco = říditi se něčím
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.