Kunrát, Kundrát, -rád Kunrád, -a, masc., jm. osobní; stněm. Kuonrât. — (Zbyhněv) po sobě osvědči kněstvo Vratislavovi, Moravu Ottě a kunratowy DalC. 46, Kundrátovi DalJ. tamt. z rkp. L, Konrádovi t. z rkp. Z. Bratr jeho kunrat DalC. 53. Mistru kunratowi Pass. 414. Kunrád VelKal 37 a j.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
rád adj. rád; býti rád čemu milovat co: rád bývá zisku svému; by právu rád byl že by byl nakloněn spravedlnosti; jenž by rád zhubenie tvého rád by dosáhl tvé zkázy
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.