přěludný / přěludový adj.; k přielud
1. klamný, šálivý, lstivý: znamena, že je to lstí diábelskú bylo sě stalo, počě sě…tresktati a řka: Vzdal sě ode mne, przieludna a mrzutá žádosti! OtcA 135a (~C, ~E) deceptrix
2. patřící přeludu, vlastní „přieludu“ (3 a 4): diábel s hrozným hlukem s przieludowym hlasem křičě zmisal PasMuzA 459 (~KlemA, ~Kal, potvorném ~Tisk) cum…ululatu; v noci mi sě nedadiechu [zlí duchové] mému bohu modliti pokojně, ani mi odpočinúti dadiechu przieludne tváři, k mysli i ku paměti mě vždycky strojíce OtcA 98a (~C, ~E, ~F, przieludowe ~B) phantasias
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přěludný, přěludový adj. klamavý, mámivý, šalebný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
přěludný adj. = šálivý, mámivý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.