přělehký adj.; k lehký
přelehký, nadmíru slabý, příliš málo vydatný: nedostává sě chleba…, dušě našě nechutna jest nad pokrmem tiemto przelehkym [tj. manou] BiblOl Nu 21,5 (najlechčějším ~Pad) levissimo, pod. JakBetl 74a; avšak sme toliko řečí neslýchali od těch dobrých, jakož již slyšíme od tebe pro tvú tu jistú dosti lehké a przelehke proti oněm dobrým TkadlA 18a (fig.) mimořádně povrchní, příliš lehkovážné
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
přělehký adj. (o jídle) velmi lehký, nedostatečný, nevalný; (o řeči) nezávažný, nepodstatný, prázdný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.