prznivý adj.; k przniti (sě)
1. relig. poskvrňující (náboženskomravně), tj. „nečistý“ 5: jako poškvrnnú i przniwu i ohavnú budeš mieti [modlu] BiblLit Dt 7,26 (poškvrněnú i ohavnú ~Ol, poškvrněnie a zprzněnie v ohavnosti ~Pad, poškvrněnie a smrad ~Praž) sordes
2. zpodst. chlípník, smilník: chrám bieše smilstva pln…a prznywich s zjěvnými hřiešnicěmi BiblDrážď 2 Mach 6,4 (kurevníkóv ~Pad, rufiánóv ~Praž) scortantium