pryskýř, -ě m., ojed. přiskýř; sr. prýščiti (sě)
med. puchýř, pryskýř (obec.), bolák, vřed, chorobná vypouklina na kůži naplněná tkáňovou (nezřídka vytékající) tekutinou, řidčeji zbujelou tkání, nádor: o šestéj ráně, o pryſkyrzich a měchýřích ComestC 59b de ulceribus; fistulica prizskirz KlarGlosA 1688 (De languoribus); budú na lidech i na hovadách vředové a pryſkyṙowe odýmaví BiblPad Ex 9,9 (v. nádor 2) vesicae; fistulica prziſkyrz SlovVeleš 97b; pomaž sobě na to [opařené] miesto…, a nebudeš mieti pryſkyrzow LékFrantA 111a; o erispila, totiž o lítém pryſkyrzi, a slóve oheň sv. Antonie LékRhaz 120; karbunkul a pryſkyrz též sú tvárnosti LékSalM 389; budú jako priſkirzie v tom [horkém] voleji ŠtěpMuz 41 tj. bubliny; antrax prziſkirz Lék UK I G 23; hned se k ní [závisti] přivrže Pryſkyrz nenávist TovHád 78b (fig.); cancer…rak, pryſkyerz VodňLact jj8b
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
pryskéř, pryskýř, -ě m. puchýř; vřed, hlíza
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
pryskýř m. = puchýř, vřed, bolák
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.