prsták, -a/-u m., ojed. prstečník; k prst m.
gram. daktyl, metrická stopa složená z jedné slabiky dlouhé n. přízvučné a ze dvou krátkých n. nepřízvučných (kalk): dactillus est prſtak, spondeus dicito dlúhák KlarVokF 21 (De grammatica); veršové exametry točížto šestonozí sú, prſtecznykem a vláčníkem běžiece, točížto súce složeni ProlBiblL 152b (3 k Job: ~K, BiblPad, v prſtaku MamKapR); dactillus prſtak SlovKlem 1a