prosebný adj.; k prosba, prositi
1. [o sdělení] prosebný, obsahující „prosbu“ (1 n. 2): kázal [vojevůdce] napsati list proſebnu řečí k Židóm BiblLit 2 Mach 9,18 (přieznivú ~Ol, obyčejem prošenie ~Pad); zvláštnějé lidé nazývají proſebne řeči neb hlasy modlitbú HusVýklB 114a; deprecationis epistolam proſebni list VýklKruml 220b (2 Mach 9,18) ║ což požádá proſebneho…, to vše obdrží [od sultána] CestMandA 167a tj. jako předmět prosby
2. [o domě, šatu] určený k prosebným modlitbám (sr. „prosba“ 3): aby byl [tento dům] duom modlitebný a proſebny BiblDrážď 1 Mach 7,37 (v. prositedlný 1) obsecrationis; oblekla sem se [naříkající dcera] v pytel proſebny BiblLit Bar 4,20 (v. prositebný)
3. [o osobě] nad kým přístupný prosbám, ochotný vyslyšet prosby koho: hospodine,…proſeben buď nad sluhami tvými ŽaltWittb 89,13 (v. naprositedlný) deprecabilis