propřieti, -pru, -pře pf.; k přieti (sě)
jur. co [dědictví n. při] ztratit, prohrát v soudním sporu: pakli póvod z dědiny nepohonil nebo proprzyel, tehda je pohnaný škody té prázden RožmbA 69; ktož dědinu proprzy t. 72; actor proprziel causam DeskyZemDv 65 (1322), pod. DeskyZemEm 1,58 (1325); Albertus predictus est fatuus et insipiens, et ideo hereditates orphani antedicti non potest perdere, videlicet proprzyety DeskyDvor 1,233 (1386), pod. t. 2,99 (1399) ║ nemá…žádný otpory klásti než ten, ktož móž proprzyeti DubA 21a (popřieti ~D; arch.) prosadit své stanovisko (proti odpůrci)