1. jur. pf. co [lhůtu k výkonu práva] promlčet, mlčením (tj. neuplatňováním právního nároku) nechat projít (minout, vypršet): že mu [uplatňujícímu nárok] nemá komorník již vydán býti, poněvadž jest léta promlcżel ZřízVlad d3b; nedali li by mu [žadateli úředníci komory] se uvázati, ano práva nejdú, že tiem let nepromlcży t. d4a; to [tj. ves]…právem nařiekali a nepromlčeli let zemských ArchČ 1,441 (1465) ○ promlčěnie n.: byla li by válka, že promlcżenie let žádnému ke škodě býti nemá ZřízVlad d4a silentium iuris sui

2. jur. pf. co [majetek ap.], ojed. koho neuplatněním právního nároku ve stanovené lhůtě pozbýt práva na co/koho: ve třech letech a v osmnácti neděléch, tehdy to dědictvie aneb ten dluh promlcżij ZřízVlad d3b per silentium amittit; ten své zprávy ani nepromluví, ani nepromlcżij VšehK 118a; čeledína [tj. zběhlého] promlčí, kdož…nepohání z něho ArchČ 22,32 (1489)

3. jur. co [listinu, právo] („svého, si“) mlčením včas neuplatnit co, tj. ve stanovené lhůtě pozbýt práva na něco; [právo] promlčet: listové takoví na peníze neb zástavy se promlczugi a platni nebývají těm, komuž svědší, a to proto, ač…k nim se neohlásí ve 25ti letech TovačA 63b (~B, ~C); že si list každý promlczij, ktož jím koli za tři léta a za 18 nedělí neupomíná VšehB 15a; práva svého…nepromlčel jest, neb jest tiem odporem to [tj. odúmrť] nařekl ArchČ 37,1022 (1461); aby jich [pánů plzeňských] s pokojem nechal [Pabiánek], neb jestli své právo promlčel… ListářPlz 2,22 (1454); ta práva lenní promlčeli [majitelé manství] ArchČ 5,472 (1497)